Tengiz za pomoci své učitelky ze základní umělecké školy v Rychnově nad Kněžnou dostal stipendium na Akademii mentoringu uměleckého vzdělávání MenART. Ta sdružuje výběr z talentovaných dětí, které společně se svými učiteli prochází profesionálním mentoringem těch, kteří ve svém oboru dosáhli vrcholu. V Tengizově případě to je zpěvačka Radka Fišarová.
„Když jsem Tengize slyšela prvně na nahrávce, zaujal mě jakousi svou niterností v interpretaci. Potom jsem při setkání uviděla skromného klučinu, s jazykovou bariérou. Nicméně vzal vše jako výzvu, zlepšil se v češtině, a dal si za cíl konzervatoř. Se svou paní učitelkou Míšou zapracoval na přípravě, vše pak konzultoval a uspěl. Na poslední setkání přišel někdo úplně jiný. Sebevědomý mladý umělec. Vyrostl do výšky, nejen fyzicky. Je radost takový proces sledovat,“ komentuje mentorka a zpěvačka Radka Fišarová.
Na první setkání se svým žákem vzpomíná také jeho učitelka Michaela Kolář Grundová. „Na přijímacím řízení se objevil mladý, nesmělý chlapec. Uměl říci jen – dobrý den, jsem Tengiz Khizanishvilli z Gruzie a miluji zpěv – více umět nemusel, mluvil za něj jeho zpěv. Když dozpíval, byla jsem dojatá, kolik emocí, pokory a slušnosti v sobě chlapec má. Doporučila jsem mu ještě dramatický obor, aby se zdokonaloval v češtině. Přijetí na naši školu nebylo jednoduché kvůli přechodnému pobytu rodiny Tengize, ale díky naší paní ředitelce (Kamile Hájkové) a jejímu úsilí se vše podařilo a Tega u nás mohl začít od roku 2019 studovat,“ vzpomíná. Podle Tengize, který se postupně zdokonaluje v českém jazyce, výborně zpívají i jeho dvě sestry. „Baví mě stejnou měrou herectví i zpěv. Nejradši mám písničky s vysokými tóny. Dříve mě bavilo „Shallow“ s Lady Gaga, ale teď, když se mi hlas dostal do nižší polohy, zpívám nejradši „Creep“ od Radiohead,“ říká Tengiz. Příští rok ho čeká velká změna, udělal totiž přijímačky na konzervatoř Jana Deyla v Praze – obor populární zpěv a bude se tak stěhovat do hlavního města. Stipendijní program MenART ho podle jeho slov hodně posunul. „Díky doporučení paní učitelky Grundové jsem měl šanci pracovat s takovou osobností jako je paní Fišarová, hodně jsem se naučil a zlepšil se,“ popisuje.
Úkolem mentora je podle Radky Fišarové především „načíst“ svého žáka. Umět se do něj vcítit a vycházet výhradně z něj. „Jedině tak se vyhne možnému srovnávání a vychází ze sta procent z individuality. Může pomoci uchopit zdánlivou chybu a povýšit ji na charakter. Mentor navíc může představit profesi v celé její šířce. Mnohdy si začínající zpěváci představují zcela něco jiného. Očekávají od škol i uplatnění naprosto odlišné výstupy, než jaká je realita. Mentor je tedy průvodcem, který se snaží žáka na tyto situace připravit a naučit v nich obstát.“
Ze spolupráce s mentorem se těší i Tengizova učitelka Michaela. „Jsem vděčná za projekt MenART a že je naší mentorkou paní Fišarová. Vzpomínám, jak jsem v dětství navštívila muzikál Evita v divadle Spirála a paní Fišarová zpívala „Utiš se má Argentino“. Byla jsem okouzlena a moc jsem ji obdivovala. Tehdy mě nenapadlo, že se s ní budu moci jednou setkat osobně. Čerpat od ní poznatky a zkušenosti jak pro své pedagogické, tak i umělecké působení. Z každého setkání si odnášíme hudebně-pěvecké, tak i lidské obohacení nejen díky naší mentorce, ale celému týmu MenART, který se o nás stará. V trojlístku se nám pracuje skvěle, vidím velké pokroky u svých žáků (tři stipendisté) a jsem moc ráda, že jim mohu takovou zkušenost dopřát – dotknout se uměleckého světa, skrz ty nejlepší umělce. A my si lepší mentorku nemohli přát,“ říká pedagožka v níž touhu zpívat profesionálně vzbudila ZUŠ Rychnov nad Kněžnou, kterou v mládí navštěvovala a kde nyní pedagogicky působí, a také zpěvačka a pedagožka Ludmila Nopová, jež jí otevřela dveře do světa populární hudby.
Dobu „covidovou“ a zákazy setkávání bere jako nutné zlo. „Mrzí nás, že v důsledku pandemie nemůžeme pracovat ve skupině společně s ostatními stipendisty. Pozorovat práci ostatních zpěváků a sdílet vzájemně zkušenosti je velký přínos jak pro nás pedagogy, tak pro zpěváky. Pevně věříme, že nám dopadne společný koncert. Moc si vážíme osobních setkání, která i v této „těžké“ době probíhají za přísných hygienických podmínek. Pracovat „face to face“ je nenahraditelné,“ dodává pedagožka.
